Ježíšek. Sedm písmen, do kterých je schováno část našeho dětství. Ta krásná část, kdy jsme věřili, že když budeme hodní, Ježíšek nám přinese, co si přejeme. A všichni jsme věděli, že i když jsme přeci jen občas zlobili, vždycky zase přišel. Byla to taková krásná jistota. Možná zrovna nekoukal, když jsme nedojedli maso u oběda, i když máma říkala, že bychom měli. Ale že by nekoukal pokaždé, když jsme zlobili, to asi není možné. Občas nám sice bylo divné, kde Ježíšek bere ty dárky, jak to všechno stíhá a proč táta u stolu vždycky chybí, zrovna když zvoní zvoneček, ale jako bychom si to kouzlo chtěli uchovat co nejdéle, nějak jsme si to vždy obhájili.
Později, když už jsme věděli, že to máma a táta jsou ten Ježíšek, pořád měli Vánoce své kouzlo. Možná i právě proto, že jsme to věděli, že to ne Ježíšek, ale naše unavená máma ještě po nocích balí dárky. Hned poté, co je mezi omýváním všeho možného a zdobením perníčků ve volných chvílích sháněla v přeplněných nákupních centrech. Táta zatím lítá po městě a shání pro nás ten co možná nejkrásnější stromeček. A že zatímco v době, kdy v našich očích měl Ježíšek vše zadarmo, máma s tátou si museli ledacos odříct, abychom pod vánočním stromečkem našli, o co jsme si napsali. O nazdobených mísách s cukrovím a vyleštěných oknech, které děti stejně neocení, ani nemluvím. A to všechno dohromady, ta vůně cukroví a pomerančů, vše je načančané, nazdobené, naklizené, ta láska, kterou cítíme z každého detailu vánoční výzdoby, z každého kousku cukroví, z každé mašličky na dárku, to jsou prostě Vánoce. A z neznámého důvodu, nebo spíš známého, se všichni na sebe usmívají. Možná in a poště.
A pak přijde den D a Štědrý večer. Žádné dítě štědrovečerní večeři stejně nikdy nedojí, jak je nervózní. Všichni jsme nastrojení. Moje máma vždycky ještě trvala na tom, že se po večeři umyje nádobí, ať nenecháváme v kuchyni nepořádek. To bych skoro nazvala týráním dětí. Když je konečně vše hotovo a Ježíšek má každou chvíli zazvonit, táta zase musí do sklepa pro pivo nebo na záchod nebo prostě někam. A Ježíšek zvoní. No samozřejmě to zase promeškal. Mrzí mě to za něj, tak snad příští rok to vyjde. Konečně se rozbalují dárky a děti se dočkaly. A pak se dočká i máma s tátou. Dostávají dárek. Ty rozzářený dětský oči, pro který to všechno za to stálo.
